Sezona pomalu končí, hlásí se nová. Zen 100 v.3

    Až v samém závěru letošní sezony jsem našel čas a chuť dokončit svou novou čistokrevnou stopalcovku a to s faceliftem křídla třetí generace vývoje. Zatím jsem soutěže létal jen s dřívějším dosluhujícím modelem, ještě s rozpětím 230 cm, tak snad bude nový Zen v.3 konečně to správné "plnotučné" letadlo do Véček pro nadcházející novou sezonu ! :)

Jsme kompletní.

   Krásné nedělní počasí podpořilo klidný zálet třetího modelu ZEN F5J z letošní líhně. Jeho majitelem je Jirka. Jak se stalo dobrou tradicí, model po základním dotrimování a prvotním seznámení se s jeho letovými vlastnostmi, záhy spořádaně brázdil Polanecké nebe a Jirka mohl vykružovat své první odpolední stoupáčky  :)

Tak přece to letí ! :)

   Oba naše krásně nové model šly s týdenním odstupem konečně do vzduchu ! Radim se svým řůžovým brusem splnil roli zkušebního pilota a já pak už jen aplikoval vyzkoušené nastavení modelu a hurá za ním! Už první lety ukázaly že čas strávený na vývoji koncepce a profilech modelu nebyl marný a letové vlastnosti vyvolaly všeobecnou spokojenost a nadšení. Teď už jen model pořádně dostat do ruky a vyrazit k reálnému poměření sil za konkurencí :)

foto LMK Polanka : zálet Radim a Petr

Brácha má prima bráchu, ZEN F5J.

    Tak nám ZEN 100 dostal bráchu a rovnou pořádně velkého ! Nějakou dobu jsem plánoval, počítal a kreslil nový model pro kategorii F5J v řadě Zenů, ale nějak nedocházelo na realizaci. Až slovo dalo slovo a s Radimem jsme se domluvili že se pustíme kolektivně do stavby a do prázdnin by mohlo být snad hotovo. Velké budovatelské předsevzetí a jak řekli tak udělali. Začalo to klasicky hromadou pořezaného polystyrénu, jako na stavbě. Stavěli jsme rovnou tři kusy, ale když jsem uviděl tu hromadu materiálu, měl jsem najednou slabou chvilku, jestli jsem nepřecenil síly :)

  

    Já začal připravovat křídla a Radim mezitím zaměřil pozornost na trupy, objednal od pana Svobody nové kousky z modelu K3600 a vedle příprav táhel, servouložení, motorové přepážky se pustil také do přípravy nosníků pro křídla. Nosníky a žebra rostly jako houby po dešti, brzy nebylo pomalu kam odkládat připravené díly. Hned se ukazuje že žádná dílna není dost velká, jak praví klasik.

    Nosníky a spojky se usazovaly do správných ůhlú pomocí připravených šablon, křídla utěšeně rostla a my se těšili z dobře ubíhající práce. Ale neustále bylo co řešit, protože všechny postupy 

byly technologickým prvovývojem a pokazit hned tři křídla najednou by nám radost neudělalo. Nejdiskutovanějším prvkem byly hlavní nosníky, ale ukázalo se k naší spokojenosti, že volba dimenzování pásnic a stojiny je správná. Žádný mávající Pterodaktyl to určitě nebude !

    Po několika týdnech tvrdé práce v krutých vedrech, které nemilosrdně dorazily do naší země,

jsme měli radost snad jen z toho že bude pro laminování křídel ta správná temperovací teplota :-)

Vrhli jsme se do práce. Vše šlo v pohodě, ale kdo si někdy zkusil vakuovku tak ví že je to práce jako běhat mezi porcelánem, hned se něco ťukne, přilepí, orazí, prostě klasika a my nejsme vyjímky. 

    Mezi vakuováním křídel a ocasek Radim dokončil trupy a jako odměnu za nasazení a statečnost dostal první hotové kusy křídel a mohl začít připravovat svůj model k záletu.